Corgi v cargu

Corgi v cargu


St 14 červenec 2021
cargo, corgy, ebike, e-bike

Pořídili jsme si cargo kolo. Cyklonáklaďák, se kterým se dá převézt nákup, člověk, pes (každé zvlášť, pokud to je možné).

Proč?

Protože mě drncání autem po městě nebaví (to naše je od jara kvůli opravám kruháčů solidně rozkopané, projíždět jím ve špičce se doporučuje jen po medikaci a lázni v meduňce). Protože většina našich lokálních destinací je nejmíň 20 minut od domu, pěšmo. Protože jsme auto během covidového roku používali hlavně na nákupy. Protože chceme sebou na výlety brát psa. A protože většinu dne strávím za počítačem a potřebuju se hýbat.

Na kole jezdím rád. Kašlu na výkony, horizontální i vertikální. Kolo je pro mě stroj díky kterému se rychle dostanu kam potřebuju. Ach, kdyby jenom uvezlo víc než jen mě....

Na jaře jsem narazil na recenzi cargo kol, nechal ji v sobě kvasit a nakonec jsem si v předvečer onoho větrného dne tohodle macka z Bratislavy dovezl.

Dámy a pánové, Riese & Muller Load 60. V pozadí jabloň, třešeň a ořech.

V minulosti jsme postupně využívali vozík za kolo, sedačku pro děcka, brašny na zadním nosiči i na řídítkách. S každou variantou ale byla nějaká obtíž a proto ze všech typů cargo kol u nás vyhrál typ "dlouhý Jenda" (Long John). Nízké těžiště a dokonalý přehled nad nákladem vypadá slibně, že jo?

Nasedat!

To kolo je táák divné.

První kilometr řešíš hamatnost. Jakože je to kolo, sedí se na tom stejně, šlape se na tom stejně, ale to že zatočíš TU a ono se to hýbe AŽ TAM je divné. Každá zatáčka či překážka je výzva.

První kopec. No, kopec. Nájezd na most to byl. Musel jsem ho absolvovat na normální cestě s autama. Mít masitější kýty, tak si mně nikdo ani nevšimne. Holt, nestalo se.

První převoz nákladu je divný. Čím pomaleji jedu, tím je to horší. Naštěstí to funguje i naopak — čím rychleji, tím víc se to podobá jízdě bez nákladu. Akorát musím pořád myslet na to, že se ze mě stává lokomotiva s potenciálem zdrtit vše měkčí v cestě. Cítím že kolo má větší setrvačnost než jsem zvyklý.

První převoz člověka je podobný jízdě s nákupem. Těžiště je ale výš, zatáčení, rozjíždění, obecně pomalá jízda je mnohem víc funky. Každá chyba se počítá a vrací se dvojnásob (čau zápěstí!). Bystré smysly výhodou.

První jízda se psem je masakr. Ze všech nákladů asi nejsložitější hmota. Furt se tam ten blb vrtí, přebíhá z jednoho konce na druhý. A bovdeny, hmmm, ty jsou upletené přinejmenším z býčích žláz, že jo, bleblemblem, že jo, ŽE JO? Z fixního těžiště se stává dynamická veličina, která v kombinaci s terénem a psyché němého tvora generuje zatím nejpestřejší situace.

Týden poté

Náklad se naučíš skládat tak, aby byl prostor zaplněn vyváženě (chápej, namísto jedné PETky s pivem koupíš DVĚ — jednu nalevo, druhou napravo). Těžké věci na dno, co nejblíž k řidiči. Pokud vezeš člověka, vezmeš helmu navíc a něco měkého pod zadek. Psa navlíkneš do postroje a přikurtuješ aspoň na dvou místech.

Spíš menší nákup. Když jedu autem, bývá košík zaplněný jedenkrát tolik. I tak to ale 25 kg bude — 8 kg mouky, 8 kg brambor, ~8 kg zbytek. Na polystyrénové boxy se ale příště vyprdnu, zabírají moc místa a doma jsem za 10 minut. V autě je taky nevozím.

A teď to nejlepší — zjistíš, že trvale zapnutá podpora je dobro.

Éčko

Ajo, já to vlastně ještě neřekl. To naše cargo není obyčejné cargo, ale e-cargo. Tj. má to baterku a motor, když se toho veze víc nebo se fičí do kopce, motor pomůže a z upocené prudy se stává zábava.

500 Wh baterka a motor. Bez nich by kolo normálně fungovalo, byla by to ale dřina.

Na řidítkách je mačkátko, kterým se zvolí režim podpory motoru — začíná to "off" (lidově též "sadist") a končí "turbo". Čím vyšší režim, tím víc pomoci, tím rychleji vysátá baterka. Motor ale sám od sebe nic nedělá, človek musí šlapat a podle toho jak moc se trápí, motor pomáhá. Nevím jak je to pořešené uvnitř, ale přišlo mi, že snahou řídící jednotky je abych jel konstantním, pohodovým tempem. Tj. ať už funím do kopce nebo po rovině a vzadu mám kolco malé nebo velké, motor pomůže tak aby to pro mě bylo stejně namáhavé. Vše ostatní je pak ale jako na normálním kole, přehazka, brzdy, cvrček.

Oproti normálnímu kolu je na řídítkách ovládání světel a podpory motoru. Zbytek je standard.

Celou dobu jsem ekola vnímal jako vyměklý směr. Důkaz zpohodlnění. Přece, dokud mi nohy slouží, nevidím důvod proč by mě to mělo zajímat. Po třech týdnech trajdání s cargem jsem se ale notně posunul. Nebo vyměkl.

Ze sportovního pohledu jednoznačně to druhé. Jízda na ekole je pohodlná. Hodně pohodlná. Zdolat kopec nebo zajet do vedlejšího města už není výkon, oheň v lýtku ani neblafne a kila soli už taky nesklidím.

Jenže mě jsou výkony ukradené. Je mi opravdu jedno že nikdy nezaběhnu maraton, že nepřeplavu Bystřičku, že nedokážu zdolat všechny kopce Valašska za 24 hodin. Mám to postavené jinak. Ebike odbourává bariéry, které človek postupně vystavěl. Kopce jsou teď placatější, dědiny v okolí blíž. Argumentů proč nezajet tam či onde na kole skokově ubylo. Fakt, zkuste si to. Já se teď normálně těším, až nám doma zase dojdou brambory nebo mlíko. A pivo beru už beru jen po přepravkách.

Celá óda na ebikes platí pro carga dvojnásob. Jsou to zkrátka bestie, s nákladem a řidičem se z nich hnedle stávají 150 kg matróny. Kdybych měl podobnou váhu uvézt jen nohama, musel bych je mít jak trup. Ten současný jako. Ale s motorem? Pf, to je jiná! Už to uřídím i jednou rukou a být kuřák, do stoupání si zapálím Startku. Jen tak, z plezíru.

Technikálie

Dost rozjímání, poďmi na tvrdá data:

  • naježděno 230 km za necelé 3 týdny (dva výlety do Rožnova, jeden do Lhotky, zbytek nákupy po městě)
  • odvozeno ~300 kg hmoty (dovoz miláčku do/z vlakáče, nákupy, cvičné jízdy se psem)
  • maximální rychlost 42km/h (z kopca, motor končí na 25 km/h)
  • cesta z domu do Tesca a zpět za 16 minut (autem bych to rychleji nedal)
  • nabíjel jsem zatím 3× (jeden proužek ~půl hodiny; proužků má 500 Wh baterka celkem pět)
  • dojezd v režimu "Tour" (druhý ze čtyř možných) na plně nabitou baterii zhruba 70 km; záleží ale na terénu, po cestě do Rožnova a zpět (26 km, rovinka podél Bečvy) to ukazovalo skoro to samé číslo

Vychytávky

Stočtyřicet litrů k dispozici:

Stočtyřicet litrů k dispozici.

Pod úložným prostorem je malá schránka, tak akurat na cyklokosmetiku, lékárničku a pláštěnu:

Pod úložným prostorem je malá schránka, tak akurat na cyklokosmetiku, lékárničku a pláštěnu.

Kolo je odpružené vepředu i [...vibrl...] vzadu. Tak měkkounkkou jízdu (na kole se 70 kg nákladem) jsem v životě nezažil:

Svítí to jak cyp, vepředu i vzadu. Podobně jako u motorek, zadní červené světlo umí signalizovat i brždění:

Svítí to jak cyp, vepředu i vzadu. Podobně jako u motorek, zadní červené světlo umí signalizovat i brždění.

Jedenáct kolec!

Jedenáct kolec!

A v ceně byly i sedačky pro dvojčátka. Ty ale nemáme, takže už bez fotečky, ju?

Tož dobré?

Ba že. Jezdí se na tom fakt dobře.

Eliminační poznámka: hele, autem jezdím i tak, jasné? Tetinu k doktorovi sem tudle vezl škodověnkou, miláčky za slejváku vyzvednu na nádru taky vozem. Pokud teď ale vyrážím z domu, auto je až ta poslední možnost. Brou.

Tkalci na webu

Tkalci jsou skupinou lidí z okolí Valašského Meziříčí, kteří se od roku 2013 pravidelně schází v prostorech Schlattauerovy kavárny. Během schůzek se prostřednictvím přednášek dozvídáme o novinkách a postupech z prostředí webových technologií.

Sponzoři

Pokud nás chcete podpořit, ozvěte se.

Děkujeme!

Zůstaňme v kontaktu