Na konci května jsme se s Vrtulí zúčastnili Meziříčské muzejní noci 2022 projekcí nazvanou Oživlá obrazárna.

O co šlo?

Muzeum regionu Valašsko vybralo 18 obrazů ze svých sbírek a ty jsme za pomocí počítačů, speciálního software a kolemjdoucích oživili do podoby, u které se každý od srdce zasmál.

No, posuďte sami:

Organizace

Obrazárna byla rozdělena na dvě místa.

V prvním, tzv. nahrávacím studiu, byl umístěna počítač, kamera a televize. Počítač náhodně vybral jeden z osmnáctky obrazů a zobrazil ho tak, že v místě kde jsou ústa byla díra a pod ní se promítal živý záznam z videokamery.

V tuto chvíli si herec musel najít správnou pozici před kamerou. Tak, aby jeho tvář co nejlépe zapadla do obrazu.

Jakmile byl spokojený, obsluha spustila nahrávání a performer měl ~7 sekund na vytvoření grimasy, která vybraný obraz vtipně "oživila".

Po výstupu se návštěvník studia přemístil do druhého místa, tzv. kina. Tam se jeho nahrávka s patřičným hudebním doprovodem a odborným výkladem promítla na stěnu domu (což pobavilo nejen vystupující ale i náhodné kolemjdoucí).

Technické řešení

Nahrávací studio bylo realizováno s pomocí mikropočítače Raspbery Pi 4 s připojenou kamerou a velkoformátovou televizí. Uvnitř běžel sotware napsaný v knihovně PyGame.
V klidovém režimu zobrazoval kolekci všech obrazů. Jakmile někdo do studia zavítal, počítač jeden z obrazů vybral, zobrazil, zaznamenal video nahrávku a odeslal ji na interní server Vrtule.

Kino jelo nad upravenou verzí prezentačního frameworku reveal.js. Pravidelně se dotazovalo serveru, jestli není k dispozici další nahrávka, a pokud ano, tak ji v podobě krátkého "filmu" promítlo (úvodní titulky, prolínačky, animace, videonahrávka). Mimochodem, Reveal.js se náramně osvědčil. Podobu projekce jsme dlouho ladili, a to, že "scénář" byl vlastně jen pár řádku HTML a konfiguračních hodnot nám umožnilo provádět efektivní změny až do poslední chvíle.

Posledním dílkem skládačky byl server, resp. software na něm. Ten byl zrealizován ve frameworku Django a sloužil jako centrální mozek celého cirkusu. Obsahoval záznam pro každý z obrazů (název, popis, obrázek, PNG maska), hudební podkresy a následně i výsledné výstupy lidí. Nad všemi daty bylo zrealizováno RESTové API rozhraní.
Pro obsluhu kina existovalo speciální administrační rozhraní, ve kterém docházelo ke schvalování nahrávek a odesílání do kina.

Celý projekt jsme publikovali jako Open source na GitHubu. S vyjímkou obrazů a hudebních podkresů si s ním můžete užít bžudnu i vy.

A jak to dopadlo?

Božsky. Od sedmi večer (kdy muzejní noc začíná) až do půlnoci jsme pořídili ~250 nahrávek. Tj. co minuta to nahrávka. Skoro.

Chechtali se všichni. Obsluha, herci, náhodní kolemjdoucí.

A vás to čeká taky:

Poděkování

Muzeu regionu Valašsko za podklady a pomoc při projekci. Láďovi Krajčovi a Andrei Tomečků za hudební podkres. Inspiraci zachycené na Twitteru.