Každé prázdniny vyrážíme za kopečky. Snažíme se mláďátkům zprostředkovat zkušenost, kterou doma nenajdou.

V dřevních dobách jsme jezdili k moři. Znáte to: slunko, krém, horko, voda. Repete. Desetkrát. A pak 14+ hodin autem zpět.
Postupem času jsme si pobyt přetavili na trip: tu dva-tři dny v Rakousku, onde pár dní ve Slovinsku či Itálii. Z moře se stala sladká tečka na závěr. Dovolené začaly být pestřejší.

Mňo a letos se nám kupačka a opalovačka povedla vyoutovat úplně. 💪

Důkazní materiál níže.

Dánové...

...skáčou jako míčky gumové. Hahaha, tak humory na úvod máme za sebou, viď.

Jací jsou? Měli byste se předem připravit nanějaké podivnosti?

Nejprve si prosvištíme pár subjektivních postřehů:

• Dánové nejsou kontaktní. Což nám vyhovovalo. Dycinky sever.
• Jsou vysocí. Holky i kluci.
• Intolerance se jich netýká. V obchodech, ani fastfoodech nenarazíte na bezlaktózové produkty.
• Zato té tolerance! Chvíli nám to trvalo, ale nakonec jsme si na společné toalety pro dámy i pány zvykli (trojřady slečen jsme potkali zas až na zpáteční cestě přes Polsko).
• Jsou to kuřáci! Laťku v mém vesmíru sice stále drží srbové, ale v zemi zeleného osvícenství mě docela překvapilo, kolik lidí si tam spokojeně pobafává.
• Dánové pijí jen jedno kafe. Pak mají ještě něco, čemu říkají alternativní kafe, a pod něj schovávají všechny ostatní vyměklosti (s mlíkem, latté, capuccino, ...).
• Dánové jsou národem ošlehaných námořníků. Poznáte to minimálně na dvou věcech: 1) Váží si slunce. Rádi vystavují polonahá těla sebemenšímu svitu za podmínek, kdy vy procházíte kolem v mikině. 2) Všechno je loď. Sklon dánských schodišť je brutus.
• Jijou slané máslo.
• Jejich tmavé semínkové chleby jsou strašně dobré (chroupou v puse).
• Anglicky mluví mladí i staří, domluvit se není problém.
• Dánové jsou piknikáři. U každé zajímavejší přírodní památky je velké parkoviště, kolem kterého v cca kilometrovém rádiusu s velkou pravděpodobností narazíte na debužírující domorodce. Stačí popojít, a budete zas sami.
• Nejsou tu výškové budovy (pokud teda vynecháme majáky a větrníky).
• Je tu plno bezobslužných pump a myček.
• Dánové jsou pejskaři.

Turistika

Za devět dní jsme prolezli národní parky, přírodní rezervace, útesy, města, muzea, galerie.

A chodili jsme po vodě. Chesus family, bro. 🤘

Národní park Vadehavet

Průzkum jsme zahájili těžkou vahou: pozorováním volně žijících tuleňů na ostrově Mandø! Ňuňuňu... 🦭🦭🦭

Posádka byla motivována, vybavena, výprava mohla začít.

Cestu na ostrov jsme raději absolvovali Mandø busem (příjezdová cesta je jen na vlastní nebezpečí, 2× denně se zaplavuje).

Procházeli jsme se územím zmaru (pro navození podobné atmosféry doporučuju Naušiku).

Po 45 minutách chůze "pouští" jsme dorazili k Severnímu moři. Uvítací výbor ploutvonožců se nedostavil. Hulváti obtloustlí! Ale ti krabi ❤️. Ňuňuňu... 🦀🦀🦀

Ne dlouho poté si tým uvědomil, že hladina moře zřejmě stoupá nejen na příjezdové cestě, ale i na zdejší planině. A měl pravdu!

Jako, chápu že to může vyznívat depresivně, ale byl to fakt boží výlet. Sundáte boty a jdete. Chvíli bahýnkem, chvíli vodou. Chvíli sypkým pískem, chvíli pískem tvrdým jako šutr. Furt fučí a nikde nic. Jen rodina a 3 další zoufalci mizející za horizontem.

A trvale napnutá struna. Budou tam? Zahyneme? Co bude k večeři?

Město Århus

Déšť katalyzátorem krásna jest. To ví každý. Takže když se nám ten jediný den pobytu rozpršelo, vydali jsme se do Århusu a muzea umění ARoS.

Čistě technicky, dánské obrazy jsou stejné jako jiné obrazy. Jsou v rámu, ty hezčí bývají zpravidla malované olejem, motivy jako všude jinde: lesíčky, krajinky, semtam nějaká ta nahotinka či svatoušek. Znáte to.

A přece jsou jiné.

Dánské lesy na obrazech jsou jiné než naše lesy.

Dánské krajinky jsou jiné než naše krajinky.

Dánské reálie jsou jiné než naše reálie.

To bylo tak pěkné.

Pak plynule přejdete z historie do současnosti a narazíte na kluka...

...a děvčátko Rona Muecka.

Kontrast!

ARoS nám ale nestačil. Chtěli jsme víc.

Den Gamle By je skanzen uprostřed města. Svezli sem 70+ historických staveb z celého Dánska a udělali z něj pidiměstečko, které dokumentuje historický vývoj země od 17. století.

Do každého domku můžete vlézt, semotamo potkáte dobově korespondující stafáž či hospodářské zvíře.

Z výše uvedeného si odnáším: historické apartmány byly mocinky moc tmavé, máme se tuze dobře na tomto světě a skautské klubovny vypadají podobně jako naše klubovny.

Národní park Thy

Další den jsme vyrazili do nejstaršího dánského parku Thy. Na duny!

Čekali jsme písek, ale dorazila rašelina (čti: jsme blbci, promočili jsme si boty v bažině hned na začátku a zbytek cesty šli zase bosky).

Na duny jsme došli. Foukalo, šiltovku jsem vyměnil za zimní čepku.

Majáky miluju a tenhle byl boží.

• Trošku se jim nahnul, bo k němu za války němci udělali tunel z nedalekého bunkru. To ti kluci fašističtí nedomysleli.
• Bylo u něj pidimuzeum s vycpaninama, na které se mohlo šahat! (rada: příležitostně nabídnuté tílko z jezevce s díky odmítněte).
• Dánské babičky zde pečou strašně dobrý koláč a servírují jej s tím jedním kafem v československém porculánu.

Parádní vycházka. Zbylo nám trochu času, tak jsme ještě popojeli k přístavu Agger. Claude2 mi totiž prozradila přesné souřadnice, kde prý tuleně na tuty potkáme. Vedly sice doprostřed moře, ale prubli jsme to.

A víte co? Fakt tam byli!

Fotku nemám, protože na nás párkrát nečekaně vykoukli z vody a pozorovali jsme dalekohledem. Ale bylo to k počůrání. Vystrčí tu svou tlamičku z vody, zírají na vás, myslí si svoje a zas zmizí.

Mise splněna. ❤️

Rezervace Lille Vildmose

Velké rašeliniště na severu Dánska, plné volně žijících zvířat. Včetně kanců, jelenů a losů.

Kromě všudepřítomných ptáků jsme ale žádné další zvířata neviděli. Park je rozlehlý, musíte neustále přejíždět z místa na místo. Samotné zastávky pak jsou třeba jen pozorovatelny. Vidět nějaké větší zvíře je ale nemožné. Je tam na ně příliš velký ruch, protože neustále přijíždí a odjíždí auta se zvědavci.

Kdybyste zvažovali co navštívit, tohle chráněné území doporučujem vynechat.

Velehory Svanninge Bakker

Největší souvisle zalesněná oblast na ostrově Fyn, známá také jako "Fynské Alpy". Toliko z bedekru.

Jako takhle. Musíte to brát v kontextu. Dánsko je v podstatě placka. Takže by vás nemělo rozvrkočit, že každá terenní nerovnost je velebena.

Tj. projdete to tak za hoďku i se zaparkováním a vystáním fronty na WC. Uvidíte (menší) kopce jako na Valachách, za kterýma vykukuje moře (větší než na Valachách).

Útes Møns Klint

Toto bylo tuze krásné.

Křídový útes. Pláž byla plná černých kamenů (kontrast!), které zvonily jako sklo. Místní sbírali do pytlíků jakési jantarové trubičky. Zpětně jsme se dočetli, že šlo zřejmě o fosílie belemnitů.

Křídová voda. Bílá (kontrast!).

Půlku cesty se šlo vrchem ve stínku stromů, s nádhernými výhledy.

Kodaň

V Kodani nám nejprve schovali auto 22 metrů pod úroveň moře. Hned poté jsme se vydali do národního muzea a nestačili se divit, kolik toho dánové za dobu své existence stihli po světě ukrást.

Aby bylo jasno. Nejsme žádné ořezávátka. Na každém výletě navštívíme muzeum, žena pracuje v muzeu. Máme, dalo by se říct, přehled. Kapišto?

Nikdy v životě jsem ale neviděl to co v Kodani. Zatímco u nás či ve spřízněných kulturách vůkol by dané téma bylo prezentováno jedním, případně jednotkami exponátů, v Dánsku se s tím nemažou a jedou po vitrínách.

Hipster gaťky a rukavice inuitů.

Žabikuchy inuitů.

Sluneční brýle inuitů.

Na každém, každičkém kroku uvidíte hromady exponátů. Dánové ve zlatém věku měli pod palcem celou zeměkouli. Holt, otrokářství vynáší. (apropo, doporučuju v tomto kontextu rozhovor o repatriacích umění z podcastu Vinohradská 12).

Neodpustím si ještě mé favority.

Šustka ze střev tuleňů.

Stolička na zamrzlá jezera. Vidíte to?

Bota z ptáka.

Chudáci kluci asijští, kteří korektně splnili přání zákazníka, ale na poslední chvíli vyplynulo, že modelem nebyl muž, ale žena. Bylo to o fous, ale svůj omyl důstojně napravili.

V muzeu jsme strávili 4 hodiny. A kdyby nás nevyhnali (a děcka nevyprudila kvůli hladu), byli bychom tam ještě dnes.

Důkaz, že jsme viděli i něco jiného:

Útes Stevns Klint

Toto bylo taky pěkné.

Stevns Klint je zapsáno v přírodních památkách UNESCO, protože na útesech je možné pozorovat geologické vrstvy dokumentující vývoj země. Tj. kromě rybího jílu taky srážku Chicxulubského asteroidu se Zemí.

Mrkněte na mapu. Dánsko je špunt mezi severním a baltským mořem. Krátce po druhé světové válce si Dánové uvědomovali hrozbu z Mordoru a dobrovolně vstoupili do NATO. Na ostrově vznikla vojenská základna, ze které pozorovali vodní ruch a v případě že by rusům jeblo, byli připraveni útok odrazit. Základna je zpřístupněna veřejnosti, a kromě všemožných raket rozesetých po lukách si můžete s průvodcem prolézt i necelé 2 km podzemních chodeb.

Fotku jsem si odnesl jen jednu, z bříška vysloužilé stíhačky.

Ubytování

Možná se vám šikne i drobný komentář k bydlení.

Postup máme vždycky stejný: vytipujeme si turistické špeky a pak přes Booking hledáme apartmány v okolí (ideálně i poblíž superchargerů, ale o tom někdy příště).

V Dánsku to vyšlo na dvě místa, obě booknuté na 5 nocí. Všechny zajímavosti byly vzdálené maximálně 2 hodiny autem.

První bydlení Svendlundgaard Apartments bylo super, druhé Awesome Home In Bogø By With Kitchen cosik slabší.

Hledat ubytování na Bookingu je vždycky trochu loterie. Po pár horších zkušenostech z minula už automaticky vybírám jen ty s hodnocením 8+. Pročítám komentáře lidí, čekuju hodnocení v jednotlivých kategoriích. A pak to vše konfrontuji s cenou. A manželkou.

Ale stejně nepoznáte, jestli bydlení někdo pronajímá jen proto, že mu zůstal barák po rodině, neví co s ním a chce si s jeho pomocí přivydělat. Anebo to bere jako primární zdroj obživy a záleží mu na tom, aby hosté byli spokojeni.

Dva příklady za všechny.

Kolem 10 večer jsme v Svendlundgaard chtěli zapnout myčku. Ale nešlo to. Došlo leštidlo a odmítala se nastartovat. Tak jsem agilně poslal zprávu paní domácí (že je tak pozdě jsem si všiml až po odeslání, na severu zapadá slunko později, neasi) a do pár minut nám s omluvou klepala na dveře.

V Awesome Home to bylo naopak. Přijeli jsme navečer a zjistili, že v baráku není povlečení ani ručníky. Čekli jsme podmínky ubytování a fakt, tohle tam nenabízeli. Naše blbost. Co teď ale?
Nastartoval jsem Booking, píšu dotaz jestli je možné chybějící proprietky půjčit, a nic. Za celých 6 dní nikdo nezaregoval. A pak postupně den po dni zjišťujete, že budete muset koupit tu jar, tam rolky toaletního papíru, semtam poopravit nefunkční prvky v domě...

Aby nedošlo k mýlce. Na obou místech bylo fajn, s nesnázema jsme si poradili, žádné drama se nekonalo. Ale pokud byste náhodou do podobných míst jeli, se Svendlundgaard Apartments se rozhodně nespálíte.

Počasí

Bylo skvělé.

Ono nám většinou tak nějak vyjde. Heč.

V číslech: přes den příjemných 21–23℃. Na plážích pocitově trošku míň (bo fukalo), ráno a v podvečer to bylo na košili či mikinu.

Fouká často, pokud jste chabruz na uši, přibalte si čepku.

Než pojedete ke kterémukoliv pobřeží, pročtěte si pár dobrých rad.

Drahota

Je v Dánsku draho?

Je.

Tři čtvrtiny rozpočtu padly jen za ubytování a jídlo.

Pár příkladů.

Při pobytech v zahraničí absolvujeme alespoň jeden oběd či večeři v restauraci. Považujem to za součást poznávacího procesu. Kultura, ni? V Dánsku jsme ale stihli jenom kodaňské vietnam bistro a to ještě za mírně dramatických okolností (dorost v muzeu vyhladověl). Nechali jsme tam dva litry.

Podobné to bylo i s atrakcema. V Dánsku je hodně hradů a zámků. Ve většině národních parků byvají expozice. Vstupné se ale pohybuje v rozpětí 300-600 Kč za člověka. Takže za rodinu jsme opět na dvou litrech.

Nicméně, počítali jsme s tím. A připravili se.

Díky Vlasťovi Navrátilovi mi přistály v Tesla účtu kredity, které jsem vyměnil za zadarmiko nabíjení po Supercharger nabíječkách. Úspora cca 9.000 Kč za "palivo".

Jídlo jsme kupovali v supermarketech (Rema 1000, Lidl) a vařili si sami. Ve finále nás vyšlo na cca 1.000 Kč/den za celou rodinu (a to by šlo ještě srazit na polovinu, kdybychom vynechali dokrmování zvěře ve fastfoodech a kávičky po cestách).

Placené atrakce jsme pečlivě vybrali a navštívili jen ty (pro nás) nejdůležitější.

Ve finále jsme se pak dostali na stejnou částku jako loni, kdy jsme podobnou dobu trajdali po Rakousku.

Pokud vás Dánsko zaujalo, drahotou se rozhodně nenechte odradit.

Závěr

Všechny tůry po pobřeží byly skvělé, národní muzeum v Kodani musíte vidět. Pokud něco, tak toto.

Pa Dánsko, zas někdy 👋 .